Výbor pro životní prostředí otevřel diskuzi o kritickém stavu sucha a zálohování PET lahví

Praha, 13. května 2020Výbor pro životní prostředí dnes doprojednal zákony z oběhového balíčku změnový zákon a vládní novelu zákona o obalech. Piráti v čele s kolegou Františkem Elfmarkem k nim podali celkem deset pozměňovacích návrhů. Na programu byla také informace Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství o ochraně před kritickým suchem v České republice. Řešení představená ministerstvy jsou však nedostatečná a nereflektují potřeby krajiny.

Z pozice předsedkyně výboru a zpravodajky bodu jsem na jednání přizvala také ministry Richarda Brabce i Miroslava Tomana a požadovala konkrétní informace ve věci velikosti půdních bloků a odvodňovacích systémů. Kvůli konání mimořádné schůze Sněmovny musel být bod přerušen. Zástupci obou ministerstev stačili odmítnout závěry kontrolní akce NKÚ zabývající se suchem a argumentovali tím, že dělají mnoho různých opatření a krizi aktivně řeší.

Zmínili například zcela nedostatečnou obnovu nebo výstavbu 380 obecních rybníků za rok z peněz Ministerstva zemědělství. Nebo realizaci 100 mokřadů, tůní a vodních nádrží z peněz Ministerstva životního prostředí za rok 2019, což je žalostně málo. 19 km revitalizovaných toků – tím se přece MŽP nemůže ani chlubit, to je výsměch. Na opatření v krajině jde stále nepoměrně méně peněz oproti záměrům na projekty výstavby velkých nádrží a přehrad. Problém totiž není v tom, že by ministři žádné kroky nepodnikali. Ministerstva pokračují v původních programech, které jsou dobré, ale zoufale nestačí – je třeba zvýšit úsilí, navýšit kapacity a navýšit finance.

Ministr zemědělství a jeho resort dále opakovaně uvádí jako jedno z funkčních řešení otázky sucha na zemědělské půdě zmenšení půdních bloků na 30 hektarů. Takhle to ale nelze paušalizovat. V lokalitách, kde je menší riziko eroze, to může vyhovovat. Jsou ale lokality, kde je i 10 hektarů moc. Prosazuji, aby byla realizována především opatření, která se orientují na umisťování funkčních krajinných prvků do naší zemědělské krajiny, jako jsou meze, remízky, zatravněné údolnice, vodní plochy a mokřady. Tyto prvky přirozeně zbrzdí vodní i větrnou erozi a pomohou zadržet vodu i organickou hmotu v půdě.

Kolega František Elfmark rozvířil na dnešním výboru největší diskuzi okolo možnosti zálohování jednocestných nápojových obalů. Návrh, který má za cíl umožnit zálohování na dobrovolné bázi a snaží se tématu zhostit komplexně, bohužel nebyl podpořen.

Může Koronavirus ovlivnit recyklaci?

Současná pandemie již ovlivnila naše životy v mnoha různých oblastech. Je jí zasažen průmysl, výroba i služby. V tomto článku se zaměříme na to, jakým způsobem může Koronavirus ovlivnit recyklaci plastů. Ještě před příchodem pandemie trh s plasty začala ovlivňovat klesající cena ropy v důsledku cenové války mezi Ruskem a Saúdskou Arábií. Cena tzv. panenského plastu, tedy plastu přímo vyrobeného z ropy, díky tomu klesla (a stále klesá), zatímco cenu recyklovaného plastu toto neovlivňuje. Příchod pandemie se situací zamíchal ještě víc. Změnil totiž chování zákazníků, logistiku i náhled na důležitost samotné recyklace.

 

Nákupní návyky

V souvislosti jednak se strachem z nákazy a jednak s opatřeními, zaváděnými kvůli zpomalení jejího šíření, se mění návyky koncových zákazníků. Dobře to je vidět na příkladu nejvíce recyklovaného plastu, tedy R-PETU, jehož zdrojem jsou zejména nápojové lahve. Lidé si začali dělat zásoby, tudíž poptávka po balených nápojích vzrostla oproti běžnému stavu v zimních měsících. Nakoupené lahve se však již nevracejí do oběhu v takové míře, jako je tomu normálně. Lidé kupí zásoby doma, omezují vycházení. Např. v Německu, kde na plastové lahve funguje zálohový systém (lidé je vracejí v obchodech), již nyní potvrzují, že počet vrácených lahví se snížil. Lidé nakažení Koronavirem i lidé, kteří mají na nákazu vážné podezření, by navíc vůbec neměli třídit odpad, aby nedošlo k ohrožení pracovníků, kteří s odpadem nakládají. Z těchto důvodu se PET nyní vrací do oběhu v menší míře než obvykle a nastává nedostatek R-PET.

Jaký bude další vývoj nákupního chování a zacházení s odpadem lze jen těžko předpokládat. Pokud budou přetrvávat vysoké riziko nákazy, omezení volného pohybu a shromažďování, je pravděpodobné, že v letní sezoně (která je po balené nápoje tou nejsilnější) dojde k poklesu poptávky po balených nápojích v důsledku nekonání se hromadných akcí a nízkého prodeje v turistických destinacích. Lidé se budou více zdržovat doma, někteří budou možná i z ekonomických důvodů pít více vody z kohoutku na úkor balených nápojů.

Podobný vývoj, tedy pokles množství materiálu, vraceného do oběhu, je předpokládán i u dalších materiálů, jako je R-PE a R-PP.

Jelikož ve zpracovatelském sektoru se snížení množství materiálu odevzdaného k recyklaci projevuje s časovým zpožděním, předpokládá se, že nedostatek recyklátu se plně projeví až v řádů týdnů nebo měsíců.

 

Poptávka po recyklátu 

Poptávka po samotném recyklátu se v souvislosti s Koronavirem také mění. Např. R-PO se hojně používá v automobilovém a konstrukčním průmyslu. Ten však v současnosti snižuje výrobu, některé automobilky dokonce dočasně výrobu úplně přerušily. Na druhou stranu však kvůli zvýšeným hygienickým opatřením roste poptávka po materiálu na výrobu obalů, zejména obalů potravin. 

V době krize je však bohužel ochrana životního prostředí poněkud upozaděna. Pro výrobce je důležitá zejména stabilita v přísunu materiálu a jeho ceny, poptávka koncových zákazníků po mnoha produktech se mění. Proto lze předpokládat, že někteří výrobci přejdou na panenský plast (kvalitního recyklátu použitelného např. v potravinářství je nedostatek, který se z výše uvedených důvodů bude spíše prohlubovat a jeho cena je často vyšší než cena panenského plastu).

 

Logistika

Některé státy uzavřely hranice pro pohyb osob, pohyb zboží je zpomalen kvůli hraničním kontrolám. Tím se přeprava zboží stává problematickou, hrozí i nedostatek pracovních sil kvůli odlivu zahraničních pracovníků.

 

Dlouhodobé dopady

Na recyklaci jako takovou může mít současná situace dopad i v budoucnu. Kromě možného nedostatku recyklátu na trhu, může mít nedostatek pracovních sil i nedostatek materiálu ke zpracování fatální dopad na menší zpracovatele plastů, dotřiďovací linky apod.

To, co nás znepokojuje asi nejvíce, je odklon od ochrany životního prostředí jako takové. Už po globální ekonomické krizi v roce 2008 byly několik následujících let investovány prostředky především do povzbuzení ekonomiky na úkor životního prostředí. A nyní se dá předpokládat, že podobná situace nastane znovu. Již teď se ozývají některé hlasy, které požadují přesměrování peněz určených na zlepšení stavu životního prostředí (např. prostředky investované v rámci Evropské zelené dohody) do jiných sektorů. Pokud chceme splnit recyklační cíle, které jsme si vytyčili, je potřeba investic do nových technologií a metod, zvyšování kapacit třídíren atd. Tyto investice jsou však nyní ohroženy. A problém není v tom, zda si odkrtneme nějaký cíl jako splněný. Problém je, jaké důsledky může mít, pokud to neuděláme. 

 

Zdroj: https://waste-management-world.com/a/european-markets-for-recycled-materials-react-in-the-face-of-coronavirus

Co vše se dá považovat za recyklaci odpadu, či v  jaké fázi sběru, dotřiďování a zpracovávání odpadu bychom měli zjišťovat, jak velká část ho byla zrecyklována?

Co vše se dá považovat za recyklaci odpadu, či v jaké fázi sběru, dotřiďování a zpracovávání odpadu bychom měli zjišťovat, jak velká část ho byla zrecyklována?

Na první pohled triviální otázky, na ten druhý se však ukazuje, že věc není tak jasná. Při bližším pohledu např. do diskuzních fór zjistíme, že mnozí lidé si myslí, že třídění odpadu = recyklace. Třídění je však pouze krokem, který recyklaci umožňuje, nikoli zaručuje.

O tom se přesvědčily i mnohé státy, které recyklaci svého odpadu, především plastů, řešily dlouhá léta prodejem balíků vytříděného odpadu do asijských států, zejména do Číny. Toto řešení, kdy odpad jednoho státu se stane surovinou pro výrobu v jiném státě, je zdánlivě velmi jednoduché a na zemi, která odpad produkuje, klade jen minimální nároky – sesbírat odpad a nějakým způsobem jej roztřídit a vyexpedovat. Odpad ze země původu zmizí bez nutnosti složitých technologických řešení a investic, recyklační cíle jsou splněny a o další osud odpadu se již nikdo příliš nezajímá. 

Na serveru Phys.org ( v české mutaci ho shrnuje ekolist.cz) se objevil článek, který popisuje, jakým způsobem tato “recyklace” fungovala a funguje v USA. Ještě v roce 2016 Spojené Státy exportovaly do Číny více než 16 milionů tun plastu, papíru a kovů. Tento odpad měl směřovat k recyklaci, avšak, zejména kvůli jeho špatné kvalitě a obsahu nerecyklovatelných materiálů, se odhaduje že zhruba 30% ho zrecyklováno nebylo a skončilo na nezabezpečených skládkách, v přírodě, a především v oceánu. To si záhy uvědomila i samotná Čína, a v roce 2018 zpřísnila podmínky pro odpad, který dováží ke zpracování. USA by pro pokračování vývozu do Číny musely výrazně zvýšit kvalitu vytříděného odpadu, zajistit, aby vyvážený materiál byl skutečně recyklovatelný. Náročnějším, ale dlouhodobým řešením by bylo zajistit recyklaci již v zemi původu. USA si však vybraly třetí řešení – odpad začaly vyvážet do Vietnamu, Malajsie, Thajska, a když dovoz zakázaly i tyto země, tak do Kambodže, Laosu, Bangladéše a do států východní Afriky, jejichž nižší požadavky a pravidla v oblasti životního prostředí dovoz stále dovolují, ačkoli jsou tyto země již zahlceny svým vlastním odpadem. 

I přes tuto praxi je dnes množství odpadu produkovaného v USA tak velké, že nezbývá, než ho zpracovávat již v zemi vzniku. Avšak kvůli tomu, že se dlouhá léta spoléhaly na pouhé základní vytřídění svého odpadu a jeho vývoz do zahraničí, nemají USA vybudovaný dostatek recyklačních zařízení, chybí jim technologie i systém. Po recyklátu navíc není na trhu dostatečná poptávka. Panenský materiál vychází levněji a výrobci ho používají radši. Recyklace odpadu je tam tak náročná a velmi drahá. Důsledkem je, že se zrecykluje pouhých 27% skla a 8% plastu, zbytek končí povětšinou na skládkách. 

O USA však nepíšeme proto, abychom se mohli poplácat po zádech, že jsme na tom lépe. Procenta zrecyklovaného komunálního odpadu jsou sice v EU vyšší než v USA, ale ani u nás není recyklace zdaleka taková, jaká by měla být, a hlavní problémy máme společné. 

S jakým řešením tedy přichází USA? Aby se recyklace vyplatila, je kromě dobrého třídění a moderních recyklačních technologií zejména nutné, aby byla po recyklátu na trhu poptávka. V USA kromě zvýšení poplatků za skládkování a investic do zařízení na energetické využití odpadu nyní uvažují o potřebě stanovit povinný podíl recyklovaného materiálu v určitých výrobcích, či o zvýhodnění výrobců, kteří recyklát používají, daňovou úlevou. “Tam, kde instituce a města vyžadují určité podíly recyklovaného materiálu ve svých zakázkách, recyklace roste, proto by bylo vhodné zavést takové požadavky plošně”, sdělila zástupkyně Institutu pro udržitelný městský rozvoj. Když budou mít zpracovatelé zajištěn odbyt pro svůj produkt, budou motivováni k investicím do moderních technologií a vybavení, které umožní efektivnější, rychlejší a v důsledku ekonomičtější recyklaci a tím pádem i další rozvoj tohoto odvětví. “Poptávka po recyklátu na světovém trhu se zvyšuje, USA se musí přizpůsobit”. 

Podobná řešení by mohla fungovat i u nás, ovšem jen pokud si připustíme, že třídění nám prostě již nestačí. 

zdroj: https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/recyklace-plastu-se-ve-statech-rozbila.co-ji-muze-spravit

Na projednání odpadové legislativy ve výboru životního prostředí máme ještě měsíc

Ve středu 18.3.2020 poslal na Výbor životního prostředí  poslanec František Elfmark (a to i po dohodě s poslankyní Krutákovou a dalšími) apel, na prodloužení termínu dodání pozměňovacích návrhů a projednání oběhového balíčku.

Na základě usnesení ze dne 19.2.2020, které zaslal Hospodářský výbor, bylo sděleno, že se mají všechny PN k oběhovému hospodářství zaslat na výbor do 20.4.2020 (pondělí). Hospodářský výbor bude k tomuto tématu zasedat 29.4.2020. Rád bych proto poprosil předsedkyni výboru pro životní prostředí Danu Balcarovou, aby přesunula projednávání oběhového balíčku z plánovaného výboru 1.4.2020 na další výborový týden společně s prodloužením lhůty pro podání PN do výboruNacházíme se ve výjimečné situaci a podle mého názoru není v silách státního aparátu, aby v této lhůtě řádně proběhly všechny procesy, a to i s ohledem na to, že PN k oběhovému balíčku, což jsou 4 zákony, je skutečně mnoho (desítky). V případě pokračujících nouzových opatření by navíc z jednání VŽP v původním termínu byla vyloučena veřejnost a možná i zástupci médií, což nepovažuji za šťastné.

Proto navrhl stejný termín pro zaslání PN do VŽP a to do 20.4.2020, a projednávání oběhového balíčku na VŽP odložit na další výborový týden, to je na 29.4.2020.

Tento návrh byl podpořen 12 poslanci a usnesení o prodloužení termínů bylo výborem schváleno.

#recyklace #obehovehospodarstvi21stoleti #pracujemesodpady #cirkulace

Evropa chce být leaderem v přechodu světa na oběhové hospodářství

Evropa chce být leaderem v přechodu světa na oběhové hospodářství

Evropská komise přijala minulý týden nový Akční plán pro cirkulární ekonomiku (EU Circular Economy Action Plan).  Podtitulem plánu, který je součástí tzv. Zelené Dohody pro Evropu (Green Deal), by mohlo být v poslední době oblíbené heslo: “Máme jen jednu planetu”. Plán totiž reflektuje potřebu snížit tzv. ekologickou stopu celé EU (víte, co je to ekologická stopa? Bližší informace např. https://www.hra-o-zemi.cz/). 

Akční plán má pomoci EU dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality a také zastavit rychlý pokles biodiverzity, kterému v posledních letech čelíme. 

Způsob, jakým se tento dokument snaží těchto dvou ambiciózních cílů dosáhnout, je zajistit fungování opravdu cirkulární ekonomiky. EU zdůrazňuje, že nemá jít o cestu omezení, recese a návratu do minulosti, čehož se někteří odpůrci oběhového hospodářství obávají. Cirkulární ekonomika by totiž měla naopak zvýšit hospodářský růst a přinést nová pracovní místa .

Plán obsahuje 3 hlavní bloky opatření:

Zavedení ekodesignu produktů (soustředí se na celý životní cyklus výrobků a minimalizuje negativní vliv všech jeho fází na životní prostředí), posílení role a vlivu zákazníků (zlepšit informovanost zákazníků, zamezit  greenwashingu a umožnit tak lidem moci se zodpovědně rozhodnout, co svým nákupem podpoří) a udržitelné procesy produkce

Zajímavý je pohled, že cirkulární ekonomikou si vlastně udržíme zdroje v EU jak nejdéle to půjde, čímž zamezíme nejen např. zbytečné a zatěžující přepravě a snížíme negativní vliv naší společnosti na druhém konci světa, ale zajistíme si i ekonomické výhody a větší soběstačnost. 

Nejdůležitější myšlenky plánu, pro něž nabízí konkrétní opatření:

  • Udržitelné produkty se stanou normou v celé EU – vznikne legislativa, která zajišťuje, že nabízené zboží je udržitelné, např. má co nejdelší životnost, dá se opravit, bylo vyrobeno za co nejméně zatěžujících podmínek.
  • Odpovědnost a síla zákazníků se bude zvyšovat – opatření budou cílit na zvýšení informovanosti zákazníků o tom, co vše se skrývá za produkty, které kupují.
  • Soustředíme se na sektory, které spotřebovávají nejvíce zdrojů a zároveň je zde velký potenciál pro cirkulární ekonomiku – elektronika a ICT, baterie a automobilový  průmysl, obalový průmysl, plasty, textil, stavebnictví a potraviny.
  • Zajistit méně odpadu, podpořit správné zacházení s odpadem, např. nevyvážet odpad z Evropy, zamezit ilegálním způsobům zbavování se odpadu.
  • Cirkularita musí fungovat pro jednotlivce i celé regiony.
  • EU by měla být leaderem celosvětového přechodu k CE.

 

Plán prezentuje mimo jiné i tabulku dílčích cílů (hlavně ve formě vytvoření politik, strategií, dohod a smluv, financování pomocí různých fondů atp. ) a dat, do kdy jich má být dosaženo. Jde např. o vytvoření legislativního rámce pro bioplasty a kompostovatelné plasty, vytvoření Evropské strategie pro textil, Zavedení povinného užití recyklovaného materiálu ve výrobě určitých výrobků, či zákaz přidávání mikroplastů do výrobků jako nařízení komise.

Co na to říkáme my? Dle našeho názoru je oběhové hospodářství skutečně jednou z důležitých cest, vedoucích k udržitelnosti. Koneckonců, tento článek čtete na našem webu obehovehospodarstvi.cz, a to už o něčem vypovídá :). Ohledně  plánu jako takového především doufáme, že budou skutečně na evropské úrovni vytvořeny a prosazovány konkrétní postupy a strategie. Čas na vymýšlení obecných tezí již totiž pominul, pokud chceme dosáhnout uhlíkové neutrality a aspoň částečně zachovat přírodní bohatství, musíme jednat. Na české scéně se budeme snažit dále prosazovat cirkulární princip, v čemž nám, doufejme, tento evropský dokument pomůže. 

Veškeré info zde: https://ec.europa.eu/environment/circular-economy/index_en.htm?fbclid=IwAR3NQosXpUdo_N5BUYeDTsz5ZGwo_2smdoLBsxeWaXuu_riTB4p92_C7kaw