Názory odborníků

Položili jsme odborníkům 5 otázek.

 

Jste pro zavedení zálohování PET lahví? A proč? Co tomu případně brání?

Hnutí DUHA je pro zálohování PET lahví a nápojových plechovek. Zálohování je způsob jakým zajistit, aby výrobci a dovozci obalů nesli plnou zodpovědnost za své obaly. PET lahve a nápojové plechovky znečišťují příkopy, lesy, louky a vodní toky, protože společnosti, které je uvádí na trh za ně nenesou plnou zodpovědnost. Například zálohovaná opakovaně použitelná skleněná láhev se vrací z 95 %, firma má 95% zodpovědnost za své sklenice. Kdežto PET lahví se vrátí cca 60%, firma má jen 60% zodpovědnost za PET lahve. Sběr nápojových plechovek nedosahuje ani 50%, zde je zodpovědnost firem nejnižší. To je důvod proč nápojáři přechází na plechovky. Zavedení povinného zálohování PET lahví a nápojových plechovek se nejvíce brání společnosti, které by na tom finančně tratily: obalový průmysl (větší zodpovědnost a náklady) společně s autorizovanou obalovou společností Eko-kom (odklon lukrativní komodity: PET lahví) a asociace svozových společností ČAOH (menší svážení kontejnerů a tedy i menší obrat a zisk).

Ivo Kropáček

Odpadový expert, hnutí DUHA

Ano. Centralizovaný, průmyslem řízený systém vratných záloh je efektivní cestou ke zvýšení zpětného odběru použitých nápojových obalů pro skutečnou a nejlépe opakovanou recyklaci. Zálohové systémy úspěšně fungují v 10 zemích Evropy a podle studií zpracovaných pro ZÁLOHUJME má smysl zavést zálohy na PET lahve a plechovky i v ČR. Studie počítají se zálohou 3 Kč, po počáteční investici bude systém plně finančně soběstačný, povede k zásadnímu omezení množství odhozených lahví v přírodě či u dopravních cest, a především umožní Česku splnit cíle EU do r. 2029 zvýšit zpětný sběr plastových nápojových obalů na 90 %. Přitom žádná země nedosáhla 90% míry třídění PET lahví bez zavedení zálohového systému. Aktuálně chybí politická podpora – ministerstvo životního prostředí se odkazuje na tendenčně pojatou studii, zpracovanou bez bližší znalosti fungování systémů v zahraničí, a zavedení záloh na nápojové PET lahve a hliníkové plechovky nezahrnulo do novely Zákona o obalech.

Andrea Brožová

iniciativa Zálohujme

Současná legislativa nijak nebrání zálohování jakýchkoli obalů, tedy ani PET lahví. Veškeré potřebné požadavky na ochranu spotřebitelů i na úpravu vztahu výrobců a obchodníků jsou obsaženy v současné zákonné úpravě, což je vidět nejen na bezproblémovém fungování zálohovaní pivních lahvích, ale i na řadě jiných zálohovaných obalů. Zavedení záloh je tedy čistě věcí výrobců nápojů, kteří mají na výběr buď zajistit sběr obalů tříděným sběrem, nebo formou zálohování. Vzhledem k dlouhodobým spotřebitelským návykům PET lahve třídit do žlutých kontejnerů, a také tomu, že objemu tohoto odpadu (vytřídí se okolo 80% PET lahví) je přizpůsobena kapacita sběrné sítě v obcích i kapacita dotřiďovacích linek, by přesměrování tohoto odpadu ze žlutých kontejnerů zpátky do obchodů, znamenal výrazný zásah do chování spotřebitelů i fungování tříděného sběru. Ten, pokud by měl být výsledkem státní regulace, by měl být také předem promyšlený a integrálně zabudovaný do plánu odpadového hospodářství. Pokud se však výrobci nápojů rozhodnou jít touto cestou, zákony jim v tom nijak nebrání a obecní systémy třídění se tomu budou muset přizpůsobit. Na druhé straně z hlediska cílů cirkulární ekonomicky je naším cílem dosáhnout vysoké míry sběru a recyklace nejen všech obalů, ale i většiny složek domovního odpadu. Pro splnění cílů bude muset tříděný sběr všech obalových odpadů v roce 2030 dosahovat hodnot nad 80% a je tedy otázkou, zda je v těchto nových podmínkách nutné a vhodné vytvářet speciální řešení jen pro jeden druh obalů, který sám o sobě představuje necelých 5% obalů na trhu.

Zbyněk Kozel

generální ředitel, EKO-KOM, a.s.

Zálohování PET lahví je jedním z možných nástrojů podpory oběhového hospodářství, které mohou společně s dalšími instrumenty (např. povinný obsah R-PET v obalech nebo podpora použití výrobků z recyklátu) napomoci k zajištění požadované míry recyklace plastových odpadů. Diskuse o využití tohtoto nástroje však nelze zcela účelově vytrhávat ze systému doprovodných opatření (jak se bohužel dnes často děje), a to jak z pozitivního či negativního pohledu. Tyto diskuse tak velmi snadno docházejí k prokazování příznivých nebo naopak nepříznivých dopadů na stávající systém třídění odpadů a jeho ekonomickou náročnost. Dosavadní diskuse o zálohách postrádají komplexní zasazení do principů oběhového hospodářství i transparentní a podloženou definici faktických přínosů a rizik. Pouze takováto odborná diskuse může napomoci finálnímu rozhodnutí, zda zálohování PET lahví může být pro ČR přínosem, či naopak. Nelze při tom zapomínat, že zálohování nápojových obalů (skleněných lahví) má v ČR dlouhou tradici a spotřebitelé jej přijímají bez zásadních výhrad. Na druhou stranu, pro implementaci tohoto principu by bylo zapotřebí přijmout odpovídající legislativní rámec a doplnit jej o opatření na podporu recyklace a využití materiálů pocházejících z recyklace, coby náhrady primárních surovin.

David Vandrovec

CEO, REMA, a.s.

Měly by být do sféry oběhového hospodářství zařazeny další kolektivní systémy? Jak vnímáte současný stav? 

Česko by mělo více přenášet zodpovědnost na původce zboží. Protože pouze oni mohou změnit výrobní postupy, tak, aby byly jejich výrobky snáze recyklovatelné a vyráběny ze snadno recyklovatelných surovin. Břímě řešení otázky “kam s ním” je třeba přenášet z obcí a měst na výrobce. U nás chybí kolektivní systém sběru nábytku, který funguje ve Francii, takže za sběr použitého nábytku u nás platí města a obce. Potřebujeme více kolektivních systémů, které by přenášely zodpovědnost z měst a obcí zpět na výrobce. Obdobně nám zcela chybí systém zodpovědnosti výrobců například za jednorázové pleny, které jsou velkým problémem. Na skládce přispívají ke klimatickým změnám způsobujícím emisím a ve spalovnách málo hoří a zvyšují produkci škváry zbylé po spálení. Přitom je možné je alespoň částečně recyklovat, jenže se to nevyplatí…

Ivo Kropáček

odpadový expert, hnutí DUHA

Kolektivní systémy na sběr různých druhů využitelného „odpadu“ už existují (obaly, baterie, elektrozařízení…). Je jasné, že díky tomu, jak se EU (a koneckonců i cirkulární ekonomika) vyvíjí, budou časem přibývat další komodity, pro které bude potřeba zavést sběr. První vlaštovky vidíme např. u jedlých olejů, které se dají s úspěchem recyklovat a nezanášejí potrubí odpadních vod. Iniciativa ZÁLOHUJME vítá každou aktivitu, která povede k zodpovědnějšímu přístupu k životnímu prostředí a větší implementaci principů cirkulární ekonomiky. Věříme, že zájmem nás všech by měla být dlouhodobě udržitelná výroba i spotřeba.

Andrea Brožová

iniciativa Zálohujme

Otázku asi vhodné řešit obecně v vztahu ke všem EPR systémům, tedy systémům rozšířené odpovědnosti výrobců, nikoli jen pro kolektivní systémy, které dle naší legislativy působí zejména v elektro odpadu. Počet EPR systémů působících na trhu si dle legislativy EU určuje každý členský stát sám, protože má plnou volnost určit si formu organizace rozšířené odpovědnosti výrobců. Na druhé straně podle balíčku předpisů cirkulární ekonomiky mají nyní členské státy nově povinnost, aby, pokud se rozhodnou pro působení více EPR systémů v jedné oblasti trhu, zajistily kvalitní koordinaci jejich působení. Zavedení této povinnosti je důsledkem poměrně negativních zkušenosti s působením více systémů na trhu. Tato povinná koordinace musí zajistit, aby z hlediska spotřebitelů i obcí celý systém působil jako jeden celek, zajišťující služby spotřebitelům na celém území státu a současně garantující, že zejména obcím budou uhrazeny veškeré náklady spojené s recyklací výrobků či obalů. EPR je ve svém principu především finančním nástrojem, kterým se přenáší náklady spojené s ukončením životního cyklu výrobku či obalu na výrobce. Není to tedy typ podnikání v oboru nakládání s odpady, ale forma přenesení nákladů externalit do ceny výrobku. Výrobce se však přirozeně snaží převzít těchto nákladů co nejméně. Klíčovým prvkem EPR je proto důsledná kontrola státu s cílem, aby se jeho prostřednictvím všichni výrobci podíleli finančně na třídění a recyklaci odpadu, ačkoli na něm ani jeho kvalitě sami nemají žádný přímý zájem. To je pochopitelně výrazně jednodušší při omezeném počtu EPR systémů. V každém případě pokud má souběžně fungovat více EPR systémů, je nutné, aby stát měl vedoucí roli v jejich koordinaci a dostatek nástrojů pro jejich regulaci, protože zkušenost i z jiných států ukazuje, že bez toho může snadno dojít k destabilizaci celého systému a přenesení nákladů z výrobců na obecní rozpočty.

Zbyněk Kozel

generální ředitel, EKO-KOM, a.s.

Kolektivní systémy, resp. systémy rozšířené odpovědnosti výrobce, jsou významným prvkem oběhového hospodářství. V ČR jsou provozovány kolektivní systémy pro zpětný odběr obalů, elektrozařízení, přenosných baterií a akumulátorů, solárních panelů, autovraků, pneumatik, případně dalších individuálních oblastí. Všechny uvedené výrobky nebo obaly jsou cenným zdrojem druhotných surovin a materiálů strategického významu (např. kovy vzácných zemin). Problémem není množství zpětně odebraných výrobků či obalů, ale jejich kvalita. Pouze dostatečně kvalitní materiály mohu být použity pro výrobu druhotných surovin, které jsou následně použitelné do další výroby. S množstvím výrobků uváděných na trh lze očekávat i vývoj potřeby nakládání s těmi druhy výrobků, které dnes nejsou do systémů rozšířené odpovědnosti výrobců zasazeny. Pro efektivní zajištění je však potřebné zachovat na poli koliktivních systémů vždy plně tržní prostředí a umožnit jak samotným výrobcům, ale i zpracovatelskému průmyslu, rovnou soutěž, díky které lze očekávat, že náklady spojené se zajištěním konce životního cyklu těchto výrobků budou vždy maximálně efektivní a budou zahrnovat náklady pouze nezbytně nutné, neboť tyto náklady uhradíme vždy my všichni – spotřebitelé.

David Vandrovec

CEO, REMA, a.s.

Měli bychom se snažit o důkladnou recyklaci a skládkování dle EU, nebo podpořit výstavbu spaloven? 

Česká Republika se spolupodílela na rozhodnutí, že celá Evropská unie bude méně závislá na dovozu surovin a vývozu svých odpadků. Vysoká míra recyklace je tedy námi již dávno zvolená a jediná možná cesta. Největší rezervy máme v třídění bioodpadů. Řada městských domácností vůbec nemá možnost třídit kuchyňské odpady, které pak zbytečně končí jako součást zapáchajících směsných komunálních odpadů. Na skládkách se mění v klimatické změny způsobující metan. Případně fungují jako retardér hoření ve spalovnách. Velké rezervy máme také ve skutečné recyklaci vytříděných surovin. Kvůli konkurenci levného skládkování a dotovaného spalování odpadů se recyklace málokdy vyplatí. Stát velmi málo podporuje odbyt výrobků vyrobených z recyklátů čímž brzdí recyklační průmysl. Naopak nákladné spalovny jak známo suroviny ničí a mění je na klimatické změny způsobující emise a nebezpečnou škváru, která končí na skládkách. Evropská unie proto spalovny v novém programovém období nebude finančně podporovat.

Ivo Kropáček

odpadový expert, hnutí DUHA

My vidíme budoucnost v recyklaci. Iniciativa ZÁLOHUJME věnuje velké úsilí zavedení principů cirkulární ekonomiky a lokálnímu uzavření oběhu PET materiálu (PET lahev se v ČR vyrobí, použije, vytřídí, zrecykluje a vyrobí se z ní opět PET lahev pro český trh). To stejné by mělo platit i pro plechovky, které jsou za stávajícího systému recyklovány jen minimálně. Český nápojový průmysl tak může být jako první plně cirkulární. Bohužel v českém prostředí se stále zaměňuje pouhé třídění za recyklaci, což rozhodně není totéž.

Andrea Brožová

iniciativa Zálohujme

Recyklace a spalování nelze stavět jako alternativu buď anebo. Dle legislativy EU má pochopitelně přednosta recyklace před energetickým využitím, ale také má energetické využití přednost před skládkováním. Vzhledem k tomu, že ne všechen domovní a komunální odpad je recyklovatelný, ale současně je cílem EU zastavit jeho skládkování, počítá i legislativa EU s tím, že zhruba třetina tohoto odpadu bude v budoucnu energeticky využita. Naše kapacita energetického využití však není dostatečná pro splnění tohoto cíle. Jinými slovy ČR se musí snažit o důkladnou recyklaci, protože přes výborné výsledky ve třídění odpadu, potřebuje navýšit kapacity recyklace a zlepšit účinnost úpravy vytříděného odpadu pro tyto kapacity, ale současně musí podpořit i vznik dostatečných kapacit pro energetické využití odpadu, který recyklovat nelze, protože ani těchto kapacit není dostatek pro to, aby nahradily skládkování tohoto odpadu.

Zbyněk Kozel

generální ředitel, EKO-KOM, a.s.

V souladu s hierarchií nakládání s odpady jsou opětovné použití a materiálová recyklace nejpreferovanějšími způsoby nakládání s odpady, zpětně odebranými výrobky či obaly. Ne všechny zpětně odebrané či vytříděné obaly a výrobky splňují požadavky na opětovné využití či recyklaci. U takových materiálů je žádoucí využít energii, která byla vložena do jejich výroby a spálit je v zařízeních pro energetické využití odpadů (spalovnách) za účelem výroby tepla a elektrické energie. Samozřejmě, že existují odpady, které nelze nijak využít a ani spálit (např. popel z lokálních topenišť). Takové odpady je žádoucí uložit na zabezpečené a kontrolované místo – skládku odpadů. Z výše uvedeného je zřejmé, že díky omezeným primárním zdrojům by mělo být nejpreferovanějším způsobem, po té co nelze využít opětovné použití, materiálové využití formou recyklace. Až následně přichází diskuse na energetické využití odpadu a následně na skládkování. Uvedený princip je správný, ale také umožňuje zachovávat zdroje (převážně neobnovitelné) pro další výrobu. I proto by do diskuse o materiálovém využití mělo být mimo MŽP zásadním zporůsobem vtaženo i MPO, neboť ono je v ČR garantem surovinové politiky a politiky druhotných surovin.

David Vandrovec

CEO, REMA, a.s.

Jaké kroky jsou podle vás nutné k tomu, aby odpad vůbec nevznikal, případně ho vznikalo jen minimum?

Hnutí DUHA se shoduje s experty Evropské komise i OECD, že Česká Republika nutně musí zvýšit skládkovací poplatek a zavést poplatek za spalování směsných komunáních odpadů. Nakládání se směsným komunálním odpadem musí být nákladné. Aby odpadu vznikalo minimum musíme nutně změnit design většiny výrobků. Začneme vyrábět opakovaně použitelné a snadno recyklovatelné zboží. Mnohem větší prostor bude mít opakované použití na úkor věcí na jedno použití. Domácnosti budou mít k dispozici lepší recyklační služby, kdy budou moci snadno u svého domu třídit všechny hlavní druhy odpadů, včetně kuchyňských odpadů. Bioodpady přeměněné na kvalitní kompost budou zlepšovat zhoršující se kvalitu naší zemědělské půdy a zadržovat v ní vodu. Stát bude výrobky z recyklátů přednostně nakupovat v rámci svých zakázek (protihlukové zábrany, kabelové žlaby, …). Vzniknou nová recyklační odvětví zaměstnávající statisíce lidí.

Ivo Kropáček

odpadový expert, hnutí DUHA

Receptů na zdánlivě geniální nevznikání odpadu jsou plná média, ale v řadě případů se např. bez konkrétního typu obalů prostě nelze obejít. A nejde jen o pohodlí spotřebitele – nelze zapomínat na požadavky např. hygienických norem. Klíčová je podle nás změna pohledu na většinu složek odpadu, kdy ve skutečnosti nejde o bezcenný odpad, ale o cennou surovinu, kterou je potřeba oddělit a znovu využít/recyklovat, a to nejlépe opakovaně, za stejným účelem – to je princip cirkulární ekonomiky. Z tohoto pohledu napomůže k prevenci vzniku odpadu také zaměření na tzv. ekodesign, kdy se již při designu obalů výrobků předem myslí na jejich následnou snadnou recyklaci. Těší nás, že touto cestou se vydává i Evropská unie.

Andrea Brožová

iniciativa Zálohujme

Na omezení vzniku odpadu není, a ani nemůže být, žádný univerzální legislativní recept. Vznikají odpady nejrůznějších druhů, buď jako vedlejší důsledek nejrůznější průmyslové či zemědělské výroby, nebo jako doprovodný efekt spotřeby v domácnostech s různými potřebami či životním stylem, či jako výsledek poskytování různých služeb, včetně infrastrukturálních, jako je kanalizace, či úklid veřejných prostranství. Musela by tedy vzniknout řada detailních regulací ve velmi vymezených různorodých segmentech, které by byly v konečném důsledku spíše komplikací pro cirkulární ekonomiku. Typickým příkladem je tlak na omezení hmotnosti obalů, který vede k použití lehkých vícevrstevných obalů, bohužel zcela nevhodných k recyklaci. Jediným universálním krokem by bylo zdražení nakládání s odpadem, například formou daně, které by bylo tak výrazné, že by zásadně měnilo charakter chování spotřebitele, nebo technologii výroby. To by nutilo spotřebitele buď omezit spotřebu, nebo najít její alternativu, a výrobce buď použít jinou obvykle dražší technologii nebo výrobu ukončit. Určitým krokem v tomto směru je zvýšení poplatků za skládkování, tedy forma zdanění jednoho typu nakládání s opadem, ale jejím výsledkem bude spíše změna způsobu nakládání s odpadem než omezení vzniku samotného odpadu. Ostatní kroky mohou být pouze podpůrné, zejména jde o omezení administrativních bariér, kladeným tomu, aby se to, co je pro jednu technologii odpadem stalo přímo a bez komplikací výrobním vstupem do jiné technologie. Jednoznačným krokem v tomto směru je pak důsledné uplatnění rozšířené odpovědnosti výrobců za odpad vzniklý v souvislosti se spotřebou a použitím jejich výrobků, ta pokud je správně aplikována prostřednictvím systému EPR tak, aby výrobce nesl skutečné náklady spojené s tímto odpadem opravdu, přenáší informaci o množství a typu vznikajícího odpadu přímo do ceny výrobku a přímo tak ovlivňuje chování spotřebitele.

Zbyněk Kozel

generální ředitel, EKO-KOM, a.s.

Představa, že se jakkoliv podaří zcela zamezit vzniku odpadu, je za současného stavu lidského poznání poněkud iluzorní. Člověk při své činnosti vždy bude vytvářet odpad a produkovat znečištění. Žádoucí snahou však je množství těchto odpadů a znečištění minimalizovat. Vhodnými nástroji pro minimalizaci množství odpadů se jeví ekodesign, zavádění norem pro opravitelnost výrobků, zjednodušování balení a optimalizace velikosti obalů (např. poloprázdné krabice s balenými výrobky). Významným opatřením je zavádění vratných systémů pro výrobky a obaly, případně zlepšování systémů bezobalových prodejů.

David Vandrovec

CEO, REMA, a.s.

Jak vnímáte iniciativu Zero Waste a jakým způsobem ji podle vás mohou podpořit politici, neziskové organizace, firmy a jednotlivci?

Hnutí DUHA je jediným českým zástupcem v organizaci Zero Waste Europe, což dokazuje, že koncept zero waste považujeme za zásadní. Mezi veřejností je již zero waste životní styl velmi populární. Zero waste facebookové skupiny mají desetitisíce členů a lidé si na nich vyměňují zkušenosti jak neprodukovat žádné odpady. Na veřejnou poptávku již reagují i firmy: vznikají bezobalové obchody a díky vysoké poptávce se jejich počet stále rozšiřuje. Zaspali však politici na všech úrovních. Mezi 360 evropskými městy, které si daly cíl neprodukovat v budoucnosti žádný odpad, není jediné české město. Evropská Zero waste města přitom reprezentují více než 7 milionů obyvatel. Komunální politici by měli stejně jako ti z rumunští, bulharští, nebo maďarští začít problém s odpady skutečně řešit. Hnutí DUHA je připraveno jim podat pomocnou ruku. V případě krajských politiků je situace ještě horší. Zero waste je mezi nimi považováno za nedosažitelný ideál, který neřeší aktuální problémy regionů. Přitom opak je pravdou.

Ivo Kropáček

odpadový expert, hnutí DUHA

S iniciativou Zero Waste se shodujeme např. na tom, že je potřeba změnit produkty a výrobní metody tak, aby eliminovaly vznik odpadu napodobováním přírodních procesů a uzavřených koloběhů materiálů. Naše snaha zavést v ČR zálohový systém na PET lahve a plechovky do značné míry s tímto záměrem souzní. Při veškerých úvahách ale nesmíme pominout fakt, že např. kvalitní minerální, pramenitou a kojeneckou vodu nelze doručit spotřebiteli „bezobalově“. Proto iniciativa ZÁLOHUJME jednak chválí zaměření odpovědně se chovajících výrobců na výše uvedený ekodesign obalů, a zároveň prosazuje principy cirkulární ekonomiky, která si vystačí s cirkulací omezeného množství materiálu, z nichž se opakovaně vyrábí odpovídající obaly.

Andrea Brožová

iniciativa Zálohujme

Různé iniciativy tohoto typu mají své pozitivum v tom, že spotřebitele vtahují do problému, vzdělávají ho a vedou ho ke snaze přemýšlet o svém spotřebitelském chování. Na druhé straně často problémy velmi zjednodušují tím, že se zaměřují na úzký výsek životního cyklu výrobku. Typickým příkladem je vztah mezi obalem a ochranou výrobku, zejména potravin. Primární funkci obalu je ochrana potravin při distribuci a následně i při skladování v domácnosti. Snahou o omezení obalů za každou cenu můžeme paradoxně zvýšit množství odpadu z potravin a v konečně bilanci LCA zvýšit negativní dopady naší spotřeby na životní prostředí. Myslím, že tyto iniciativy jsou skvělým projevem občanské společnosti a jako takové by měly být součástí volné interakce lidí, občanských sdružení a výrobců i obchodníků, bez toho, aby se stát či politické instituce snažily do této oblasti systémově intervenovat.

Zbyněk Kozel

generální ředitel, EKO-KOM, a.s.

Zero Waste klade, na rozdíl od způsobu zacházení s odpady, důraz na prevenci vzniku odpadů. Jedná se o vizionářský cíl, který směřuje ke změně životního stylu a postupů tak, aby lidstvo napodobovalo udržitelné přírodní cykly, kde jsou všechny materiály a výrobky navrženy tak, aby mohly být použity znovu. V masovém měřítku je tato vize dnes nedosažitelná, ale ideály a teze Zero Waste pomáhají lidem v uvědomění si rozsahu dopadu jejich činnosti a mohou být inspirací pro návrh a přijímání opatření vedoucích k zásadnímu snížení produkce odpadů. Vize Zero Waste by se měla stát součástí základního vzdělání každého člověka a jeho vedení k odpovědnosti vůči přírodním zdrojům.
David Vandrovec

CEO, REMA, a.s.