Jaro pro mnohé z nás tradičně znamená období aktivity a, přiznejme si, také úklidu. Jednou z tradičních činností bývá uskladnění zimních bund a teplých svetrů, často spojované rovnou s protříděním šatníku. Na dně skříně pak mnohdy najdeme věci, které už nenosíme, a kterých se potřebujeme zbavit. Obzvláště děti z oblečení doslova vyrůstají před očima a každoročně je nutné jejich šatník obměňovat.

Šokující a překvapivé pro mě bylo zjištění, že za posledních 20 let se zečtyřnásobilo množství textilu, kterého se lidé zbavují. Průměrný občan “západního světa” ročně vyhodí až neuvěřitelných 38 kg oblečení (v ČR 12-20 kg)!

S tím jde ruku v roce samozřejmě také větší “spotřeba” a výroba textilu nového. Přitom zhruba tři čtvrtiny produkce textilu se odehrávají v rozvojových zemích, nejčastěji v Číně, Bangladéši, Indii a Pákistánu.

 

Proč je vysoká produkce textilu problém? 

Textilní průmysl je velmi náročný na spotřebu vody a produkuje velké množství emisí. Podle OSN je výroba oblečení a obuvi zodpovědná za 10 % emisí skleníkových plynů, což je více než všechny mezinárodní lety a lodní doprava dohromady. Pro pěstování konvenční bavlny se využívá obrovské množství pesticidů. Používaná barviva potom mohou mít také nezanedbatelný znečišťující vliv a produkce textilu, která probíhá z velké části rozvojových zemích, pak není ani šetrná k pracovníkům. Výjimkou není nedostatek ochranných pomůcek, dětská práce a nedostatečné finanční ohodnocení.

Pouhých 20-30 % oblečení je znovu využito prodejem z druhé ruky nebo darováním. Textil, ať už použitý jednou nebo vícekrát, pak většinou končí na skládce nebo ve spalovně.

Od roku 2025 bude v EU podle nařízení povinný oddělený sběr textilu. Avšak bez technologie na jeho recyklaci to v podstatě nic neřeší. V současnosti se totiž recykluje minimálně, a většinou jde o tzv. downcycling, tedy výrobu výrobků nižší kvality.

Proč ale není textil vyráběn z recyklátu textilu?

Samotná recyklace textilních vláken je obtížná, velký problém je, že se oblečení skládá velmi často z kombinace materiálů (nejčastěji bavlna plus umělá vlákna) a jejich oddělení je velmi náročné, až nemožné.

Vědci z Vídeňské univerzity se však nenechali odradit a pustili se do výzkumu vedoucímu právě k oddělení materiálů a recyklaci textilu.

Podařilo se jim vyvinout metodu, kdy za pomocí enzymů dokážou oddělit bavlnu od PET, přičemž bavlna se v tomto procesu přemění v glukózu a zbydou umělá vlákna. Ta se poté mohou přeměnit na vločky rPET a následně extrudováním zpět na textilní vlákna. Ta se následně zkombinují s bavlnou a vznikne opět látka vhodná pro výrobu textilu. Tato metoda však funguje jen na dvojsložkové látky, s vícesložkovými si zatím neporadí a stejně tak nelze využít pro vlákna, která nejdou tavit, jako například kevlar.

Do budoucna je tak třeba hledat další řešení a především klást důraz na ekodesign samotných výrobků.

Jak co nejlépe nakládat s vysloužilým textilem již nyní? 

  • Předně nedělat zbytečné nákupy, zaměřit se na kvalitu před kvantitou (v duchu principů zero waste).
  • Zajímat se o materiál oblečení a jeho původ. Existují různé certifikace, které nám mohou napovědět. Např. Fairtrade vypovídá zejména o férových a bezpečných pracovních podmínkách a částečně také o nižší ekologické stopě, neboť se při jeho výrobě např. nesmí využívat určité nebezpečné látky. Dále je vhodné upřednostňovat výrobky z biobavlny, která by měla být pěstována za minimálního využití agrochemikálií. Nejspolehlivějším certifikátem je potom GOTS – Global Organic Textile Standard, který v sobě zahrnuje jak přísnou kontrolu ekologických aspektů výroby, tak nároky sociální v duchu Fairtrade.
  • Před nákupem nového oblečení dejte přednost nákupu z druhé ruky nebo výměně. Na internetu najdeme různé platformy pro výměnu oblečení mezi lidmi nebo jeho prodej. Nalezneme zde vše od nových a značkových kousků, které majitelům nesedly či nenašli příležitost kam je nosit, přes běžné oblečení z konfekce, které opět lidé z nejrůznějších důvodů nevyužili, až po nošené, ale stále použitelné věci. Takto můžeme ušetřit nejen přírodu, ale i peněženku. Dětské oblečení lze nejen vyměňovat na různých bazárcích a mezi rodiči vzájemně, ale dnes již existují dokonce i půjčovny dětského oblečení, které vám v průběhu zvoleného časového období dodávají oblečení přesně ve velikosti dítěte a následně si ho zase odebírají, čistí a znovu půjčují. Toto řešení šetří nejen přírodu, ale především váš čas.
  • Vyřazené oblečení nevyhazujte do popelnice na směsný odpad. Pokud je v dobrém stavu, můžete ho prodat na internetu, vyměnit nebo darovat do charitního obchodu, či známým. Oblečení v horším stavu můžete potom dát do speciálních kontejnerů na textil. V ČR funguje několik provozovatelů těchto kontejnerů, někteří zřizováni charitami, jiní takto získávají oblečení na prodej v second handech. Oblečení pracovníci vytřídí, nejlepší kousky prodají/darují potřebným, horší pošlou organizacím,  které je využijí, např. na úklid do útulků pro zvířata, a zbytek pošlou na recyklaci (jde o již zmiňovaný downcycling) či do spalovny.
  • Ze starého, poničeného oblečení můžete také sami vyrobit pomůcky pro domácnost nebo je jinak kreativně využít, nejjednodušší je je rozstříhat na hadry a ty dále používat na úklid.

Zdroje:

https://imgs.waste-management-world.com/e/53_ebf8e3dd2a99fb3dc65010eda34fd8b1ef117beb.pdf

https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/society/20201208STO93327/jak-dopada-vyroba-textilu-na-zivotni-prostredi-infografika

https://www.obnovitelne.cz/clanek/1097/jak-vratit-textilni-prumysl-do-evropy-reseni-nabizi-cirkularni-ekonomika/

https://zajimej.se/proc-ma-smysl-tridit-odpad-aneb-kam-se-starym-trickem/

http://www.amwa.cz/clanky/biotextil/pruvodce-biotextilnimi-certifikaty

https://www.fairtrade.net/standard/textile